Tématem mé seminární práce je srovnání většinové a konsociační, resp. konsenzuální, demokracie. Hlavními zdroji mé práce byly publikace politologa Arenda Lijpharta, který je jedním z hlavních teoretiků demokracie dneška. Při komparaci 36 demokracií pozoroval, že navzdory jejich enormní variaci inklinovaly vždy pouze k jednomu ze dvou základních modelů. Tyto modely nazýval jako většinová a konsenzuální demokracie. Většinové systémy, jak už název napovídá, dávají politickou moc do rukou většiny občanů a jejich politické reprezentace. Naproti tomu konsenzuální demokracie se pokouší reprezentovat tolik lidí, kolik je jen možné. Základní mechanismus většinového modelu je soustředění moci v rukou politických činitelů a nechat uplatňování této moci relativně nespoutané. Naopak konsenzuální model se pokouší přerozdělit výkonnou moc šířeji mezi parlamentní strany, ale zároveň mírnit tuto moc v mnoha směrech. Jinými slovy, většinový model koncentruje výkonnou moc za přítomnosti relativně malého množství omezení při jejím uplatňování, zatímco konsenzuální model rozděluje moc a zároveň se snaží omezit její uplatňování.

Kompletní referát můžete stáhnout zde (ve formátu .pdf, 358 kB).

Komentářů (0)

RSS vlákno komentářů

Napiš komentář

Jméno

Email

Název

Komentář

Zmenšit | zvětšit okno

Opiš zobrazená písmena

Odešli komentář