Úvodem této seminární práce bychom se chtěli obecně zmínit o pramenech mezinárodního práva. V mezinárodním právu rozlišujeme prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy – v podstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, kterými se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem. Formální prameny mezinárodního práva dělíme na základní, mezi něž patří mezinárodní smlouvy a mezinárodní obyčeje, a pomocné, kam se zařazují obecné zásady právní, soudní rozhodnutí (case law), učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva, vnitrostátní akty státu, akty mezinárodních organizací, akty států a ekvita (equity).

Kompletní seminární práci můžete stáhnout zde (ve formátu .pdf, 218 kB).

            Dále pak o mezinárodním obyčeji, kde se v části 2. snažíme nastínit historický vývoj vzniku mezinárodních obyčejů a poměr k mezinárodním smlouvám. Další část 2.1 věnujeme mezinárodnímu obyčeji jako formě mezinárodního práva. Zde popisujeme jeho nejdůležitější charakteristické znaky a vlastnosti, kterými se tato mezinárodní norma vyznačuje. Následně popisujeme normotvorný proces obyčejového práva na dvou názorných metaforách.

            Mezinárodním smlouvám, jejich vymezení, označení,  formě a náležitostem se budeme věnovat ve 3. části. Dále se budeme zabývat kodifikací pravidel týkající se uzavíráním, změnou a zánikem mezinárodních smluv. V závěru této části se budeme zaobírat jejich rozdělením.

Ve 4. části se věnujeme poměru mezi mezinárodní smlouvou a obyčejem. Zejména přednosti užití a zásadami při posouzení této přednosti. Dále si osvětlíme historické hledisko jejich vztahu, pokusy o vymezení jejich vzájemného vztahu a kodifikací tohoto vztahu. V neposlední řadě se budeme zabývat vzájemnému působení a pohledu na komplexnost mezinárodního práva.